Jsou okamžiky, kdy stojí za to podstupovat riziko a dělat šílené věci.
P.Coelho

Povodně, večeře, Zásah bleskem, volno

4. června 2013 v 22:52 | Mai |  Občasník
Povodně, večeře, Zásah bleskem, volno

Dnes jsem viděla film Zasažen bleskem a vzhledem k situaci to bylo -no nenapadá mě žádné vhodné slovo(to nemá být pokus o frázi, ale vážňe nenapadá).Ten film mě hodně nakopl, přemýšlela jsem a zjistila, že na našem malém gymnáziu (v Praze) nejsou školní noviny ani literární noviny a já o tom hodlám diskutovat, chci vést noviny, chci psát do novin, je to skvělá příležitost. Dnes jsem se účastnila dvouhodinové návštěvy, zpříjemněné mamčinou nadprůměrnou svíčkovou, pana vojáka, psychologa a byznismena, jež je úspěšný ve své práci, manžel a otec dvou synů. Rozhodně nezapomenutelná chvíle. Přišel s mým otcem, nestihl jít pro květinu ani láhev, ale omluvil se za to.
Zjevně inteligentní člověk s modrýma očima.
On nezastavil pusu. Já, velice mnohomluvný jedinec-rodiče mně několikrát řekli, že jsem zaražená. On mě dvakrát složil kompliment/lehce Froidovské manýry/-...není to jednoduché, těžká obživa, obtížné uplatnění, náročný vzestup, finanční stránka>psychologie-tři tečky-tři tečky. Největší pojem- ok, dobře se vdáš-v pohodě-dělej psychologii.
Nemíním, ale říct, že bych z toho byla konsternovaná ve špatném slova smyslu. Pan Vladimír má rád cestování, vztahy, surfing, dětem dává výchovu,jakou uznávám, vyzdvihuje katedru psychologie na Masarykově univerzitě a podporuje pořádný studentský život/párty, svoboda, kolej/.

Uznávám, že nevím, jak se věci vyvrbí. Netuším. Všechno je nejisté, nejisté jako stůl bez jedné nohy-rozechvěné. Kdo z vás ví, jak se jeho život bude vyvíjet? Kdo?
-Nikdo a ten kdo to ví - nežije-žije v jistotě a to je smrt. Nejistota je vlastně krásné napětí a já jsem věřící, tak proč ronit slzy. Dopadne to správně-dopadne to skvěle.
Velká voda přišla, je to povodeň, ale my ji zvládneme a všechno bude zase krásné-budeme moci chodit na Vltavu na lodičky a na to se moc těším-na pozvánky na lodičku.
:-)

Mai
 

Jsem zasažena povodní-kanoucí slzy-povodně

4. června 2013 v 22:23 | Mai |  Moje psaní...
Povodně a slzy a kanou

4.června je to třetí den povodní 2013,
jsem naivní a je mi šestnáct.
Je to den mojí konfrontace s panem byznismenem, vojákem, psycholem a rodiči mými,
sny, představy, iluze, růžový svět s polibky tvými.
Je to druhý den volna v naší škole,
rozhodnutí, svoboda, vole.
Je to den úterý,
jaký a který?
Je to den za svitu slunce,
paprsky lehčí než troyská unce.
Je to den kanoucích slzí,
v mé hlavě pln sazí.
Je to den nejistoty, křiku a položených otázek
těžší než na břehu Vltavy oblázek.

Mai

Forrest, rýma, přemýšlení

8. května 2013 v 19:29 | Zow |  Občasník
Jsem nemocná, začalo to v nemocnici Motol a bolelo mě v krku, teď mě v krku nebolí, ale mám otravnou rýmu. Jsme doma s mamkou a před chvilkou jsme se dokoukaly na Forresta. Ten film mám moc ráda, a prozradím vám i mojí oblíbenou scénu. Miluju scénu květinových dětí, projevu na pódiu a běh vodou. Je to nádhera. U toho rozjímání jsem si uvědomila jednu věc. Táta mi vždycky říká:"Běž něco dělat a neflákej se tady!" Dneska JSEM POCHOPILA, CO TO ZNAMENÁ a že to táta myslel dobře. Nejde jen o práci, ale jde o to něco dělat, nějakou aktivitu. Nesedět u filmů, internetu, ale něco dělat. Tvořit, běžet, stavět, jíst, vařit, uklízet, plavat,... Nechci promrhat svůj život, tak už nikdy nechci ztrácet čas. Nikdy!
Ještě něco...Taky jsem dočetla vzpomínky Johna Lennona a viděla film -The very best of John Lennon, kde jsou jeho nejlepší skladby a popisuje to jeho samého, viděla jsem potom ještě něco o jeho zavraždění(8.12.). John není jediný, kdo mě zajímá, zajímá mě spousta dalších a mezi nimi i Kurt Cobain o kterém jsem viděla taky krátký dokument a to, co řekl se napojuje na předchozí myšlenku:"Je lepší shořet, než vyhasnout." Krátkou ale velkou myšlenkou Kurta končím a jdu malovat.
Mír, Vám!
J.M.V.
 



Život v PC hře?

18. dubna 2013 v 21:52 | Zow |  Moje psaní...
Život v počítačové hře?
Co život ve virtuálním světě? Co třeba v počítačové hře? Není lepší ukrýt se před reálným světem a všemi jeho zbytečnými problémy? Žít za postavu ze hry, která má nespočet životů?
Můj spolužák a dobrý kamarád mi nedávno vyprávěl, že až vyroste, pořídí si byt sám pro sebe. Co ještě od života žádá je pes a počítač. Překvapil mě, dřív koukal za každou sukní a hleděl si svého vzhledu a teď tohle? Mluvil o tom, jak se v lidech zklamal a kromě pár nejbližších přátel nikomu nedůvěřuje.
Seznala jsem, že v něčem má možná pravdu a chápu to. Dnešní svět je plný zlých, závistivých, agresivních, chamtivých a nepřejících. Je tu místo pro zranitelné lidi?
V počítačové hře si můžete vytvořit novou identitu. Vypadáte, jak chcete a děláte, co chcete. Můžete beztrestně zabíjet a krást, můžete dát prostor fantazii a stavět města nebo v nezletilém věku jezdit autem. Vy jste osud.
Není to, ale zbabělé? Zavřít se do svého světa a nehledět na ostatní? Já to považuji za schovávání se a utíkání před životem.
V realitě zažijete mnohem větší adrenalin, nikdy nevíte, co se stane.
Život je napínavý a překvapivý, tak proč žít za obrazovkou?

Momenty léta /2+12//

15. dubna 2013 v 20:00 | Zow |  Moje psaní...

Je léto,
pihy už raší.
Sama jdu světem,
city se plaší.
Prahnu po lásce,
vášni i s doteky.
S úsměvem nakráčet,
Držet se za ruce.
Pochopte muži,
tu moji duši.
­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­_____________________________________


Za letního žáru,
na stromě usednu.
Hledíce na pastvu
a větrem pohlazen.

Pasou se krávy,
po obloze letí.
Třešně zrajou,
listí si šustí.
Kdy mě život ke kormidlu pustí?

Heřmánek kvete,
Kdo se mi rozumem plete?


Dýchat zhluboka

10. března 2013 v 11:28 | J.M.V. |  Moje psaní...

Prosím Vás, žít mě nechte svobodně,
dýchat zhluboka čerstvý vzduch.
Neutápět se na prašném dně
a v zdravém těle, zdravý duch.

Líbat se vášnivě, svévolně,
poddat se upřímným dotekům.
Po jarní louce běhat si volně,
smát se podlézavým klukům.

Na čas nehledět a říkat "Přijdu dýl",
s dětskou slastí užívat lahody.
Roztáhnout křídla jak barevný motýl
a přesládlé jíst jahody.

J.M.V.

Andělé břímě nesou

7. března 2013 v 22:51 | J.M.V. |  Moje psaní...


Věřit jsem se naučila,
díky mojí matce.
O víře mě poučila
a snít vždy dokázala.

Dokud dýchám, věřím.
Světlo v dálce září.
Každým dnem ho zřím
jako u hrobu Magdaléna Máří

Chvíle strašné nejsou,
nesmíme je vidět,
andělé břímě nesou.

J.M.V.

Návod sám k sobě

27. ledna 2013 v 20:26 | Zow |  Moje psaní...
Návod sám k sobě
Mít k sobě vlastní návod? "Návod k použití" bych v některých chvílích potřebovala. Měla bych tlustou brožurku, kde by byly jasné odpovědi na moje chování. Jedna z kapitol, téhle bichle velké jako pravopis jazyka českého, by se jmenovala "Jak se uklidnit". Byla by to veledůležitá kapitola, ke které bych se často vracela a bylo by tam nespočetně možností, jak se uklidnit v různých životních situacích mého bytí. Statisticky by se mohlo vypočítat, jaká jsem. Matematika je všude, rozřeší naše životy. Ne! Zamýšlím se a asi jsem jeden člověk z těch, kteří nejsou nikdy podle předpokladů a tabulek a škatulek a?
Otec často zdůvodňuje jeho strach o mě, mojí nepředvídatelností. Naopak moje nejlepší přítelkyně považuje nepředvídatelnost s upřímností za vlastnosti, které má na mně nejraději, horší je to tehdy, když hovoří o mojí nevyrovnanosti. Druhá verze se mě pravidelně dotkne, ale musím si přiznat, že je to do značné míry pravda. Ano, zatím nejsem vyrovnaná. Řekla bych, že můj čas dozrání ještě nenadešel. Snad je to, tak správně a musím si tímto vysilujícím obdobím projít, abych došla do cíle klidu a rozvážnosti. Návod sám k sobě, snad jindy, snad někdy!
Zow

Nezkrotný živel, co se probudil v nás

7. ledna 2013 v 19:07 | Zow |  Moje psaní...
Psáno ve chvílích opojení s Fua a Elinkou v době listopadové příjemné Houby. Text je záměrně podán bez interpunkce...

Ležíme, nevíme
omámeny světlem
nohama pletem
Je nám tak příjemně
starosti utekly do dáli

Krásně je mi
opojena cítím se
Ach ach kolik je starostí?
Pociťuji uvolňenost
s radostí

Jsem veselá a
točí se točí
víčka zavírám- nemyslím

Zow

Další články


Kam dál